ZÁJEMCI: 6


13. Ledna 2015 - úterý 18:04 - Zobrazit Archív novinek

Nějaké obrázkové updaty. Snad brzo přibude i ta kapitola. Je rozepsaná, jen práce na ní nejde zrovna od ruky. :)

Re

_______________________________________________________________________________________


(2) Kapitola 6. - Hra

22. června 2012 v 15:34 | Re
Pozdě odpoledne přestalo pršet. Relativně vysoká tráva kolem Tábora rozhodně není něco, čím byste se chtěli brodit, pokud je to mokré, ale přesto se odhadem někdy kolem sedmé hodiny vykradla z hloučku stanů malá skupinka spiklenců a já byla její součástí.


Mým úkolem bylo nenápadně sebrat nějaký proviant z kuchyně, zatímco Mano se starala o náš drahocenný náklad a Kaneshi dostala za úkol sebrat od ohniště několik dek z celkové zásoby, kterou Meerijové pečlivě schovali před deštěm v jednom z otevíracích křesel.

On vlastně nejspíš ani nebyl důvod, dělat s tím vším tajnosti, ale pro správného ducha věci… Znáte to.

Koquori byla dostatečně diskrétní a na mou žádost mi věci vynesla zadním kuchyňským vchodem, aby Kyouteki s Mizushimou a Ardenem, kteří právě večeřeli, nepojali podezření. Pečlivě jsem nabalila těch několik sendvičů, zeleninu a oříšky do stejného váčku, ve kterém jsem po Dimenzi vláčela své věci, když bylo potřeba, a pak jsem se po špičkách odbrodila trávou na cestu vedoucí k potoku a dál lesem k jezeru.

Jak jsem se tak plížila kolem stanu Chiai, něco mě napadlo. Přitiskla jsem se k plachtě, ovšem jen platonicky, protože byla stále ještě mokrá, a polohlasem vyslala vchodovou mezerou dovnitř:

"Chiai, jsi tu?"

Chvíli jsem stála a čekala, ale zevnitř se nic neozývalo. Užuž jsem chtěla pokračovat, když jsem zaznamenala povědomý tichý zvuk, jaký vydávají tlusté bačkory na dřevě. Vzápětí vchodem vykoukla Chiai, která si tak na hlavu shodila několik kapek dosud trůnicích na plachtě.

"Ahoj Arisu," pozdravila mě překvapeně, ale setrvačností ztlumila hlas stejně jako já. "Stalo se něco?"

"Pořádáme spiklenecký mejdan u jezera. V maximální tajnosti, samozřejmě. Pojď taky."

Chiai chvilku trvalo, než pochopila, co jsem jí řekla, ale pak se jí v očích divoce zalesklo a na tváři se jí rozlil lišácký úsměv.

"Jasně! Hned budu připravená."

"Super, tak sraz za koupacím stanem," dodala jsem ještě, když černovlasá Shinigami opět zmizela v útrobách svého stanu.

V maximální tichosti jsem dorazila k lávce přes potok, ohlédla se, abych zkontrolovala, že mě nikdo nesleduje, a pak vklouzla za stanovou plachtu koupacího stanu.

Mano už tam byla, dřepěla na patách a hrála si s mokrou trávou. Když si mě všimla, postavila se a pohlédla na můj váček.

"Úkol splněn?" zeptala se mě velitelsky.

"Sendviče a k tomu oříšky a nějaká zelenina," odpověděla jsem.

"Skvělé!"

"Pozvala jsem ještě Chiai."

Mano na mě rychle pohlédla. Bylo mi jasné, že chtěla celý podnik udržet v tajnosti před největším počtem budoucích aktérů, na druhou stranu Chiai byla její nejlepší kamarádka a odstrčení od informací si už vytrpěla dost, což byl ostatně důvod, proč mě napadlo ji pozvat. Naprosto jsem ji totiž chápala. A pak tu taky byla ta věc s Ardenem…

Mano, zdálo se, běžely hlavou podobné myšlenky, protože s úsměvem kývla hlavou.

"Dobrý nápad."

Chvíli jsme v tichosti čekaly, a pak nám tlumené šustivé zvuky napověděly, že někdo sbíhá po cestě z Tábora dolů. O chvíli později ze za krajem stanu vynořila Chiai, a kdyby se včas nezachytila jednoho sloupu konstrukce, skončila by na zemi, protože mokrá tráva nepřeje náhlému brždění.

"Jsem tu," vyhrkla zadýchaně. "O co jde?"

"Počkej a uvidíš," zašklebila se Mano. "Pořád jsme ještě v zóně nepřítele."

"Nepřítel je na večeři," konstatovala Chiai suše.

Vyměnily jsme si s Mano pohled.

"No," začala ona po chvilce váhání, ale přerušilo ji hlasité funění, které se k nám nezadržitelně blížilo. Vzápětí dorazila Kaneshi, respektive nohy Kaneshi ukryté za horou dek a pokrývek.

Nějakým zázrakem se jí podařilo bezpečně zabrzdit a otočit se na nás bokem. Když si všimla Chiai, zašklebila se.

"Výborně, další ruce se vždycky hodí. Chiai, byla bys té lásky…?"

Chi se poslušně chopila několika horních dek a já si vzápětí hodila na rameno pár dalších, protože jsem koneckonců tak moc naložená nebyla. Mano ze země posbírala všechny tašky, které s sebou přinesla, a věnovala nám významný pohled.

"Tak jdeme, dámy."

Obtěžkány naším nákladem jsme se potichu vrátily na cestu. Já jsem celý ten náš malý voj uzavírala. Když jsem přecházela lávku, ohlédla jsem se.

Na stráni u stanů stál Kurono a sledoval nás.

Sice jsem se ho v první chvíli lekla, ale pak jsem jen sama pro sebe pokrčila rameny. Ono se docela hodí, že zrovna Kurono bude vědět, kde se nacházím. A jak už jsem říkala, na to, jak je celý tento podnik tajný, si vlastně jen hrajeme.

Otočila jsem se zpět a začala bedlivě sledovat, kam šlapu. Ostatním jsem nic neřekla. Nebyl důvod, abych jim kazila radost.









Další tři hodiny jsme luštily pravidla hry "Osudová cesta", kterou Mano s Kaneshi doporučil onen mladý prodavač. K mé úlevě jsme se uhnízdily dole na kamenitém břehu a ne nahoře na nenáviděné skále, jak jsem se obávala. K tomu místu jsem chovala vcelku logický odpor.

Pochopení všech souvislostí nám dalo docela zabrat. Mano překládala pokyny z angličtiny, zatímco Kaneshi zapisovala všechny důležité poznatky. Já jsem s využitím svých anglických schopností spolu s Chiai vyráběla překlady samotných herních karet.

Výbuchy smíchu se ozývaly střídavě od obou skupinek. Prodavač nelhal, vypadalo to bombasticky.

"Nemůžu se dočkat, až se do toho pustíme," zachraplala Kaneshi po jednom takovém záchvatu.

"Co bys chtěla být?" zeptala se jí Chiai nevinně.

"Já budu pochopitelně Královna," oznámila jí Kaneshi přesvědčeně. "Královna nebo Princezna. Mocná, jedinečná, krásná atakdále."

"Jo, a na půlce mapy budeš trčet ve vězení," ušklíbla jsem se já a rozesmála Chiai s Mano nanovo.

"Cena za slávu, Arisu, nic víc, nic míň," opáčila bělooká Shinigami povýšeně.

Jen jsem se uchechtla a znovu prolétla pohledem všechny naše překlady. Sama jsem si potajmu brousila zuby na Babku kořenářku, protože to byla taková nenápadná herní enigma, i když samotná postava zrovna velkou prestiž neposkytovala. Ale opravdu nevím, co bych dělala, kdybych si vylosovala úkol "Najdi si ženicha"…

"Takže kdy to provedeme?" nadhodila jsem.

Mano zvedla oči k zatažené a už pomalu temnící obloze.

"Zítra. Odpoledne, předpokládám. Kdyby zase pršelo, můžeme si sednout v Jídelně."

Po chvíli ticha se ozvala Chiai.

"A musíme hrát opravdu všichni…?"

Mano si povzdechla.

"Chi, víš, že tě mám ráda, ale tohle už přeháníš. Chováš se jak malá. Sama moc dobře víš, že to Arden myslel a pořád myslí dobře. Prostě o tebe jen měl starost. Jako my všichni."

Sledovala jsem, jak Chiai po tváři přelétl stín, když se zakabonila, a zachytila jsem Kaneshin zvědavý pohled. Jen jsem nepatrně zavrtěla hlavou.

"Chová se ke mně, jako bych o sobě nedokázala rozhodovat. Už mi to leze krkem," zabručela Chiai na svou obranu.

"No jo, ale on už je takový," připojila jsem se. "Navíc si myslím, že stádium, kdy to přeháněl, ho opustilo tehdy nad Táborem." To už na mě zvědavé pohledy nevrhala jen Kaneshi, protože s touto příhodou nebyla obeznámena ani Mano.

Zdálo se však, že moje argumenty přece jen Chiai trochu obměkčily. Vrhla na mě jakýsi spíše už nešťastný kukuč a pokrčila rameny.

"Navíc, nikdy si tu hru pořádně neužijeme, pokud kolem ní bude poletovat negativní výboj mezi vámi dvěma," pokračovala jsem. "To bychom tu pak celý ten čas trávily zbytečně. Vždyť se přece sama těšíš, ne?"

Černovlasá Shinigami chvíli mlčela, ale pak znovu pokrčila rameny.

"Zkusím být… příjemnější," zabručela neochotně.

"Nebudeš litovat, uvidíš," ozvala se opět Mano.

"No jo…"

Kaneshi ještě jednou přelétla pohledem celou naši skupinku, ale nejspíš jí došlo, že minimálně v přítomnosti Chiai se žádného vysvětlení od nás s Mano nedočká, tak to vyřešila tím, že si do pusy nacpala hrst oříšků.

Já se víc zachumlala do deky, protože začínalo být docela chladno.

"Potřebujeme vyřešit ještě něco?" zívla jsem.

Mano přelétla pohledem všechny naše překlady a zavrtěla hlavou.

"Vypadá to, že máme všechno."

"No, v tom případě nevím jak vy," postavila se na nohy Kaneshi, které se právě podařilo sežvýkat poslední sousto, "ale já osobně jdu na kutě, protože jsem po tom dnešku šíleně utahaná."

"Jdu taky," napodobila ji Chiai.

"Myslím, že nemá cenu to protahovat, půjdeme všechny," shrnula to Mano, když jsem se zvedla i já.

Po chvilce vyklepávání a skládání jsme si mezi sebe rozdělily všechny deky a pokrývky. Naštěstí jich bylo dost, takže pod tou spodní vlhkou jsem měla na rameni docela slušnou vrstvu těch suchých.

Ještě jednou jsem v hlavě proletěla veškerá pravidla a opět jsem neovládla nutkání se uculit. Tohle by se mohlo zvrtnout tolika zajímavými směry!

Jestli to bude z poloviny taková zábava, na jakou to vypadá, tak si najdu na Kurona nějaký kompromitující materiál, dotáhnu ho do toho tokyjského krámku a tomu prodavači osobně poděkuju.









Naše "vábicí" technika na obtížněji dostupné členy japonské skupinky zabrala dokonale. S Mano jsme se shodly, že dokud se účastníme my dvě, její ctěný bratr prostě nemá šanci se z toho nějak vykroutit.

Odchytily jsme ho následující den po obědě, když se vracel od potoka. Popadly jsme ho každá z jedné strany a nedbaje jeho chabých protestů jsme ho odtáhly do Jídelny, kterou jsme kvůli větrnému počasí po krátké úvaze zvolily za vhodnější místo pro nadcházející dění.

Takže položka Kurono splněna.

Hikaru se k nám připojil čistě ze zvědavosti, přesně jak Mano předpokládala. Naočkovat Mizushimu a Kyoutekiho dostala na starost Kaneshi. Podařilo se jí to dokonale, takže nám po chvíli v Jídelně stepovali oba dva plni až dětského nadšení, což po nějaké době pomalu přitáhlo i samotného nedostupného Hikarua.

O Ardena se postarala Chiai, aniž by to ovšem tušila.

Když si šel Orlí Shinigami uvařit svůj čas číslo moc a narazil v Jídelně na vesměs velice veselou bandu všech zbylých Shinigami včetně právě Chiai, chvíli předstíral, že je pro něj čaj přednější, ale jakmile jsem na něj zavolala, ať se přidá, přišel velice ochotně. Chiai se nicméně už předtím ubezpečila, že orlí Shinigami nebude sedět nikde poblíž, protože se z obou stran obalila vrstvou složenou ze mě, Mano, Kaneshi a Kyoutekiho.

"Co se děje?" zeptal se Arden a vrhal nedůvěřivé pohledy směrem ke krabici.

"Nó, máme tu takovou hru," protáhla Kaneshi.

"Hru…" zopakoval vedle mě Kurono nevěřícně, ovšem tak potichu, že jsem si vlastně ani nemohla být jistá, jestli se mi to nezdálo.

"A ehm, jakou?" snažil se Arden skrýt své nevalné nadšení. Šachy to očividně nebyly.

To už se postavila Mano a natáhla se pro víko krabice a ukázala ho ostatním.

"Je to na motiv pohádkových postav ve stylu evropského středověku. Zrovna tobě, Ardene, by to mělo vyhovovat."

"Hmm," zareagoval Arden, ale nezájem či zklamání se mu v očích trochu zmírnilo.

"Tákže," začala Mano a vytáhla první balík karet. "Tohle jsou postavy. Je jich tam sedmnáct. Každý z vás si nějakou vylosuje a to bude jeho herní alter ego, za které bude hrát."

Poté rozložila na stole, kolem kterého jsme seděli, hrací plochu.

"Jak vidíte, je tu spousta lokací. Místo, na kterém začnete svou cestu, si také vylosujete. Ty kartičky mám tady," a poklepala rukou na druhý balíček. "Podle toho, co si vylosujete za oblast, budete v závislosti na vaší postavě na začátku v určité situaci. Třeba Král v Opuštěné věži bude uvězněn, zatímco kdyby začínal v Zámku, bude doma. Ty situace jsou vypsané na kartičce každé postavy."

Mano se natáhla po další části karet.

"A poslední věc, kterou si budete losovat," v té chvíli se neubránila úšklebku, "jsou úkoly. Máte postavu, máte místo a situaci, ve které začínáte, ještě potřebujete mít cíl vaší cesty. Ty jsou na těchto kartičkách a občas jsou velice… zajímavé."

Vyměnily jsme si významný pohled s Kaneshi.

"Samozřejmě vyhrává první, komu se podaří splnit jeho úkol," dokončila Mano úvod. "Tak, a teď trochu detailněji…









Protože jsme včera věnovaly tolik práce plnému pochopení hry, podařilo se nám pravidla předat ostatním za zlomek času, který jsme potřebovaly my. Teď už bylo vše připraveno na první velké losování, totiž výběr postavy a místa.

Mano před nás položila dvě hromádky.

"Budeme losovat postupně. Píšou tady, že by měl začínat nejstarší a od něj po směru hodinových ručiček. Hmm," zarazila se. "Kdo z nás je tu nejstarší? Ardene…?"

"Nejspíš," usmál se na ni bělovlasý Shinigami a natáhl se pro karty. Prohlédl si je se zdviženým obočím a pak je položil na stůl před sebe.

"No to snad není možný, on si vylosoval Rytíře! Ardene, jak to sakra děláš?" obvinila ho Mizushima, která byla pravidly odsouzena k poslednímu losování, protože seděla po Ardenově pravici.

Arden Mizushimě věnoval spokojený úsměv, stočil ruku před sebe a naoko se jí poklonil.

"Mocný rytíř na důležitém průzkumu rozsáhlých vřesovišť k vašim službám."

Další losoval Kyouteki. Vzápětí Kaneshi, která mu nevybíravě hleděla do karet, vybuchla smíchy.

"Hotová stařenka, Kyouteki, bělají ti vlasy koneckonců, cha cha!"

Kyouteki do ní šťouchl loktem a s rozpačitým úsměvem před sebe k mé nelibosti položil Babku kořenářku.

Achjo, enigma Arisu se dnes nekoná. No co, pořád je tam dost lákavých postav.

Kaneshi se po svých kartách doslova vrhla.

"Tak co, stala se z tebe naše velká panovnice?" rýpla jsem si do ní.

Kaneshi mi věnovala výraz jakéhosi bohorovného povýšení.

"To přijde, drahá Arisu," a vyložila před sebe Čarodějnici momentálně osnující své zlovolné plány ve Skalním městě.

Na řadě byla Chiai. Promnula si ruce a vzala dvě spodní karty. Dost dlouho si je prohlížela, ale pak je položila před sebe a v naprosto nechiaovském gestu si založila ruce za hlavu.

"Nebohá princezna uvězněná ve věži, dámy a pánové. Cože jsi chtěla původně být, Kaneshi?" ušklíbla se přes rameno.

"A kdo si jako myslíš, že tě tam zavřel?" plácla ji Kaneshi do zad, zatímco jsme se my dvě s Mizushimou rozesmály, i když u mě za to zčásti mohl pohled na Ardena, který se ze všech sil snažil nevypadat spokojeně. Nepochybovala jsem, že typické Evropské pohádky opravdu zná.

Los se pomalu blížil ke mně. Mano si z obou balíčků vzala po kartě a prozkoumala své úlovky.

"Tak pozor, chci zpívat a hrát!" zahihňala se a vyložila před sebe Barda, který na svých cestách zabloudil do Města. "Doufám, že mi budete dobře platit," pronesla spokojeně a kývla směrem, kterým seděli dva dosud známí příslušníci bohaté vrstvy.

"Já jsem švorc," pokrčila Chiai rezignovaně rameny. "Ale pokud mi sem přijdeš zpříjemnit dlouhé chvíle, možná ti něco hodím."

"Třeba vlasy," navrhla jsem jí, což rozesmálo Mano, Ardena a dokonce i samotnou Chiai.

"Ty umíš zpívat, Mano?" zeptal se pak Arden mé sousedky se zdviženým obočím. "Abych věděl, jestli je za co platit."

"No, v nejhorším mi budeš platit za to, abych nezpívala," ušklíbla se na něj Mano za dalšího okolního pochechtávání.

A teď už konečně došla řada na mě. Zhluboka jsem se nadechla, náhodně lízla dvě karty a pohlédla na ně.

"Bezva, fakt bezva," zabručela jsem kysele, když jsem je pokládala před sebe. Pohled na ně a nejspíš i na můj výraz rozesmál skoro úplně všechny.

"Beru zpět, Mano!" nechala se slyšet Chiai ve všeobecném veselí, "Ty bys mě nudila, vlasy dostane Arisu, když si o ně řekla."

"Nečekej, že se k tobě budu vláčet, mám dost svých problémů," zabrblala jsem, ale neubránila se veselému úšklebku. Dvorní šašek ztracený v Bažinách rozhodně nebyla moje vysněná volba, ale i z toho se dá něco vytěžit.

Celou situaci ale dokonale zabil Kurono, který si vylosoval Farmářskou děvečku.

S kamenným výrazem položil před sebe svoje karty a pak si jen založil ruce a čekal, až se všichni kolem stolu přestanou řehtat. Rozesmálo to dokonce i Hikarua s Ardenem a my, zbytek, který to měl vždycky ke smíchu a dobré náladě blíž než ti dva, jsme leželi v roztodivných polohách, do kterých nás dostaly naše individuální křeče smíchu.

"Co provádíš samotinká v lese?" zkusil Kyouteki zaparodovat chraplavý hlas stařeny.

"Sbírám houby," odpověděl mu Kurono s takovým klidem a samozřejmostí, že většina z nás lehla smíchy znovu.

Potěšilo mě, že z Kurona nečišelo nic negativního. Že by měl kdesi v sobě ukrytá podzemní ložiska alespoň nějakého toho smyslu pro humor…?

Hikaru se vzápětí zařadil do naší šlechty, když si vylosoval Prince na vyjížďce po Vesnici což přišlo minimálně Mizushimě a Kyoutekimu z nějakého důvodu podobně paradoxní, jako Arden a jeho Rytíř.

"Další takovej," povzdechla si Mizu. "Arisu, neměla jsi mu brát toho šaška, jsem si jistá, že by si ho jinak vylosoval," zabručela.

"A nebo děvečku," podotknul Kurono tím stejným nezaujatým tónem, čímž nás opět všechny rozesmál. Je pravda, že Hikaru jako děvečka byla představa jen o něco méně absurdní, než Kurono ve stejné pozici.

Hikaru se nicméně velice ochotně vcítil do role.

"Máš smysl pro humor, prostá panno, to se jen tak nevidí. Hmm, možná si tě vezmu."

Už mě začíná bolet břicho od smíchu, vážně.

Kurono se vedle mě trochu načepýřil.

"Přiblížíš se ke mně a dostaneš hráběmi, počítej s tím, nafoukanče."

Šokovaně jsem se na Kurona ohlédla a nebyla jsem sama. I Mano na svého bratra fascinovaně zírala. Nejspíš to bylo poprvé, co se Kurono dokázal do všeobecného veselí zapojit takovým způsobem. No, rozhodně mu to šlo, i když náznaku úsměvu byste se na jeho výrazu stále nedohledali.

Kurono nám oběma věnoval pozvednuté obočí, jako by říkal: No co?

"Ty mě zahanbuješ," vytkla jsem mu polohlasem zatímco se Shinigami okolo dál bavili. "Asi bych taky měla zapracovat na svém zapadnutí do role, jenže já sakra neznám žádné anekdoty."

Kurono se jen ušklíbl.

"Nechte už toho," vyzvala Mizushima všechny shromážděné, "teď jsem na řadě já."

Hladově se natáhla po kartách, prohlédla si je a pak s naprostým sebeuspokojením pronesla:

"No proto, spravedlnost existuje." Když karty pokládala na stůl, ohlédla se na Hikarua a s provokativním úsměvem ho informovala:

"Já jsem tvůj otec, Hikaru." Založila si ruce za hlavu. "A tvůj strejda, Chiai nebo tak něco. A svrchovaná moc nad vámi všemi, cha cha."

"No jen počkej, ono ti to moc dlouho nevydrží," zasyčela Kaneshi.

A v podobném duchu jsme pokračovali.

Hikaru si k našemu nadšení skutečně vylosoval úkol "Najdi si nevěstu" a celá hra se pak nesla ve znamení Kuronovy figurky, která před tou Hikaruovou prchala po celé hrací ploše, protože, zdálo se, že náš Princ to s tou svatbou myslí vážně. Nějaká uvězněná Princezna ho naprosto nezajímala.

Chiai si naopak vytáhla úkol vskutku vědátorský: jejím úkolem bylo sepsat historii země. Na to bylo potřeba projet všechna nezáporná území a sbírat historické prameny, jenže měla takovou smůlu na karty, že jsem ji z té věže stejně nakonec musela vysvobodit já, protože jsem (na rozdíl od Ardena) měla přebytek karet Klíč.

Já jsem dostala úkol, který by se mnohem lépe hrál s Babkou kořenářkou, Bardem, Tanečnicí nebo Hraničářem, ne s pitomým Šaškem. Musela jsem po celém území sbírat kouzelné kameny, což bylo na houby, protože jsem byla na spoustě míst v pozici "Ztracená" a karet Rada jsem neměla ani zdaleka tolik jako Klíčů.

Kyouteki si nepřestával stěžovat, že zrovna on musí na stará kolena pacifikovat přisluhovače zla, kteří se toulali především po záporném území. Já, Kurono i Chiai jsme mu po každém takovém povzdechu připomínali, že se svou postavou nemá naprosto žádný důvod brblat. Babka kořenářka totiž měla volný výstup ze všech území, tudíž se nikdy nemusela vyplácet žádnou kartou.

Kurono jakožto atypická děvečka také schytal zajímavý úkol. Měl udělat kariéru. Nicméně kariéra vyžadovala konfrontaci s Drakem sídlícím v Jeskyni, a protože se mu za celou dobu nepodařilo líznout si meč, byl nakonec nucen ho vyměnit od Hikarua, u něhož se jednalo o základní výbavu, za šanci "nechat se sbalit". Kostka mu nicméně přála a zůstal volný, i když, jak jsem mu nadhodila, vyhrabat se z děvečky na princeznu se koneckonců taky dá považovat za kariéru. Na to ovšem nevraživě reagovala jak Mizushima, která nechtěla mít takovou snachu, tak Chiai, které se pozice princezny značně zamlouvala a odmítala si pustit na hrací plochu konkurenci.

Mano prováděla směnný obchod, Arden sbíral bylinky, Kaneshi musela ulovit bílého jelena, což byl jeden z nejobtížnějších úkolů, protože karta s jelenem byla jen jedna, ovšem Mizushima jakožto náš král, se "zbláznila a musela někoho zabít". To vyžadovalo trefit se na stejné políčko, na kterém už někdo stál, vlastnit nějakou zbraň a mít štěstí v hodu. Mizu se dvakrát nedařilo ani jedno, navíc jsme se od ní všichni snažili držet se v bezpečné vzdálenosti.

Jak hra pomalu gradovala, zjistila jsem, že se asi budu prát o vítězství s Kyoutekim nebo Ardenem, samozřejmě pokud nám do toho nevpadne Kaneshin jelen, popřípadě Mizushimu nedožene nějaké velké štěstí. Zbýval mi totiž poslední drahokam, ovšem na pěkně nepříjemném místě.

Hikaru se po nějaké době konečně zase lízl Romantické zajiskření, a protože byl zároveň i v dostatečné blízkosti Kurona, mohl se znovu pokusit dobýt svoji vysněnou Děvečku.

"Do třetice všeho dobrého," pronesl s úsměvem a kartu vyložil. "Tak si vyber, děvče. Jaké číslo dobude tvé srdce?" A natáhl se pro kostku. Pak zvedl hlavu a řekl jen: "Aha."

Ohlédla jsem se na Kurona. Na tváři měl typický nepřítomný výraz značící probíhající Předtuchu.

"Achjo," posteskla jsem si. "Hikaru, ty jsi ho tak vyděsil, že se rozhodl utéct za Nemrtvými. A já skoro vyhrávala!"

"Jen skoro," zamával na mě Kyouteki.

"Ale já chci vědět, jestli by si mě vzal," pronesl Hikaru s jakýmsi ukřivděním, které celé osazenstvo kromě nepřítomného Kurona rozesmálo.

Mizushima ho poplácala po rameni.

"Budeš muset změnit objekt zájmu, synu. Pořád ti tu běhá historička Chiai."

"Hmm," zabručel Hikaru neochotně.

"Nebo můžeš sbalit Čarodějnici," navrhla jsem.

"Sbalit? Mě?" naježila se Kaneshi. "Pff, ani náhodou!"

"Myslel jsem, že ti jde o trůn," podotkl Arden.

"To možná jo, ale přece nezradím svůj titul a nedostanu se na něj právem!"

Celá skupinka dál pokračovala ve sporu o Hikaruovu nevěstu, zatímco já jsem pozorovala Kurona. Ten se po chvilce s nepatrným cuknutím vrátil k sobě. Pár sekund mu trvalo, než se zorientoval, ale pak se na mě ohlédl.

"Kam to bude?" zeptala jsem se ho s mírným úsměvem.

"Budeš mít radost."

"Tokyo?" vyhrkla jsem nadšeně.

"Umi no Mori," oznámil mi.

"Ten Vodní les u pobřeží?" O tom jsem slyšela od Tsubasy. Vyprávěl mi, jak tam s celou rodinou před několika lety jeli sázet stromy.

Kurono jen kývl a pak se postavil. Vrhl na Hikarua rychlý pohled.

"Obávám se, že prosté děvče z vesnice se ti namluvit nepodaří, Princi."

"Hmm, ano, už jsem si všiml. Radost jsi mi rozhodně neudělal," zdvihl jeden koutek v náznaku úsměvu.

"Stěžuj si u Nemrtvých," doporučil mu Kurono, popadl toulec s lukem, které si předtím opřel o křeslo, a natáhl ke mně ruku. "Půjdeme."

"Tak se mějte a hodně štěstí," zamávala jsem na ostatní a chytila Kurona za zápěstí.

A oba jsme se propadli dopředu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lithianne Lithianne | 22. června 2012 v 15:48 | Reagovat

Jó! =D Jde se číst O///3///O

2 Lithianne Lithianne | 22. června 2012 v 16:07 | Reagovat

Celou situaci ale dokonale zabil Kurono, který si vylosoval Farmářskou děvečku.

...Právě sem chytla nekontrolovatelný záchvat smíchu, až u toho chcípnu, tak za mě ručíš xDDD

3 Re Re | 22. června 2012 v 16:30 | Reagovat

Jako až z tebe bude Nemrtvá, tak se mám starat o to, abys nezabíjela okolí? Dobře :D

4 Lithianne Lithianne | 22. června 2012 v 16:45 | Reagovat

Ne... Zařiď to, aby všichni dostali (teda nejdřív bych se musela přestěhovat do Japonska, ale to nebude problém xDD) Předtuchu neráz a pak abych je všechny mohla pozdravit C':

5 Temi Temi | 22. června 2012 v 17:01 | Reagovat

hahaha:D super a ten konec taky super, přesně se to tam hodí:D Je to ovšem Cliffhanger a tak nás nesmíš dlouho napínat:D

6 LK LK | 22. června 2012 v 17:07 | Reagovat

Tahle kapitola je tak pohodová, že se až bojím, že v příští budou naopak nějaké hrůzy. Doufám, že si Kurono v té rychlosti a uvolněné náladě nezapomněl vzít luk.

7 Re Re | 22. června 2012 v 17:15 | Reagovat

On ho tahá pořád s sebou :D Ale můžu to tam dopsat, aby to bylo jasnější ^^

8 LK LK | 22. června 2012 v 17:46 | Reagovat

Dopisovat to nemusíš. Třeba to při čtení napadne i někoho dalšího a bude se taky bát :) Vím, že většinou mají všichni svoje zbraně na dosah. Ale alespoň u lidí se často stává, že když je něco nečekaně vyruší z jiné činnosti, nereagují vždycky tak, jak by měli. Ale Shinigami mají určitě dobrý výcvik :)

9 Yumiko Yumiko | 22. června 2012 v 20:29 | Reagovat

No tak to bylo bombastický.. :D miluju RPG a shinigami si to jak vidno užívaj taky! ^^ :D a Hikaru.. je teď můj oblíbenec číslo jedna! :D.."máš smysl pro humor.. možná si tě vezmu" :D :D .. ale Kurono s tím, jak setřel Kyoutekiho.. to se moc povedlo :D "sbírám houby" <3

10 Yu Yu | 22. června 2012 v 21:51 | Reagovat

Děvečka, Kurono a nevěsta. :D Takový fanservis, to ti řeknu. :D
Tak byla zas jednou vtipem nabitá kapitola, tak příští bude očividně akční, těším se. :)

11 Shii Shii | Web | 22. června 2012 v 23:37 | Reagovat

*heká smíchy* můj ty lucifere! :'D
To. bylo. epické. :'D
Právě se rozhoduji koho mám radši jestli Kurona nebo Hikarua :D Nebo oba jako manželský pár. :'D
Jestli okamžitě nezačneš psát dál stihne tě hněv velkého budhy a jeho kosy smrti! :< :D

12 Yumiko Yumiko | 23. června 2012 v 23:19 | Reagovat

budha a kosa smrti.. ten to teda schytal.. :D a taky se nemůžu rozhodnout, kdo z nich dvou je víc k sežrání :D :D

13 Re Re | 24. června 2012 v 9:24 | Reagovat

A co třeba takovej chudák Arden nebo Tsubasa..? XD Vy hodně rychle zapomínáte, teda :)

14 Kaihatsu Kaihatsu | 24. června 2012 v 20:19 | Reagovat

Na toto se dá říci jen jediné: Nemám slov (dusím se tu smíchy na zemi, takže ze mne žádné nemže ani vylézt :D)

15 Shii Shii | 25. června 2012 v 15:12 | Reagovat

Of course :D budha bez kosy smrti je nic :D
Ale budu se bránit ani na jednoho z nich jsem nezapomněla, jen je moje fangirl mysl neoznačila jako můj středobod zájmu :D oni jsou tam všichni děsně awesome ale tyhle dva mám přeci jen ještě o krapet radši ^^

16 Kiwie Kiwie | 25. června 2012 v 16:28 | Reagovat

Páni, Hikaru se projevuje, to by mohl dělat častějc ^^
A na Tsubasu se nezapomnělo, jenom tam už dlouho nebyl T^T

17 Re Re | 25. června 2012 v 17:39 | Reagovat

Ale mluví se o něm pořád :D

18 Yumiko Yumiko | 25. června 2012 v 18:36 | Reagovat

takže se na něj prostě nedá zapomenout, ano! :D..

19 Temi Temi | 26. června 2012 v 15:37 | Reagovat

Tsss, vy nemáte rády Ardena?!!! :DD To je od vás velice ošklivé, chudáček *patpat* aspoň je jen můj mwhahaha:D A když milujete Hikarua, viděly jste ten dávný strip "Hikaru v akci" ? n_n

20 Yumiko Yumiko | 26. června 2012 v 18:55 | Reagovat

dalo mi práci si vzpomenout! :D .. takhle k prázdninám zapojovat mozek :( :D ale jelikož jsem prolezla úplně celej blog, tak se můžu radostně přihlásit.. Ano! viděla jsem to :D

21 Lithianne Lithianne | 26. června 2012 v 19:20 | Reagovat

Viděla jsem 8D Dávno 8D Hikaju C:

22 Helarin Helarin | 26. června 2012 v 20:20 | Reagovat

Úžasný. Kurono jako děvečka, navíc s náznaky smyslu pro humor... A ostatní taky skvěle napsaní. Odlehčené, vtipné, skvělé, až jsem si vzpomněla na představu Kurona v krajkových šatečkách ve "Vlastní volbě" :cD. Díky, jen tak dál.

23 Re Re | 27. června 2012 v 10:56 | Reagovat

Hmm, třeba se někdy nějak namane situace, kdy se Kurono do těch dámských šatů fakt dostane XD Jen si neumím představit, jak by k tomu došlo, protože by všechny, kteří by se o to pokusili, zabil xD Snad s výjimkou Mano :D

24 Temi Temi | 27. června 2012 v 11:01 | Reagovat

Chudák... :D Ne-e-e-e... Doělo by k tomu jedně tak, že by si s ním Mano ve spánku vyměnila tělo, oblékla ho do toho a když by se ráno probudil, tak... :D

25 Re Re | 27. června 2012 v 19:28 | Reagovat

Pro všechno, chudák! XD

26 Lithianne Lithianne | 29. června 2012 v 8:42 | Reagovat

Byla by to ale hezká scénka :'D bych se asi pořádně nasmála... Co takhle na dobu neurčitou přeměnit Kurona na holku? XDDDD

27 Re Re | 29. června 2012 v 21:15 | Reagovat

Kuronína XD

28 ikinokoru ikinokoru | 29. června 2012 v 22:34 | Reagovat

XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD chcípla jsem :DDDDDDDDDDDDD Kuronoslava... XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

29 Re Re | 30. června 2012 v 22:21 | Reagovat

Kuronoslava je teda ještě lepší :D

30 Lithianne Lithianne | 30. června 2012 v 23:05 | Reagovat

Kuronie xDDD *prohledává kalendář*... Pak takový jednoduchý Kurona... :DDD, LOL :DDD Libuše... Kuronoše xDDDDDD Karolína - Kurolína... DRAHOMÍRA = KURONOMÍRA :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD, Miluše - Kuronoše... *smíchy už padá ze židle, čemuž napomáhá, že na ní právě klečí*, OLDŘIŠKA - KURONIŠKA xDDDDD... končim než padnu smíchem

31 Re Re | 1. července 2012 v 12:28 | Reagovat

Kuronoše, to už je jako Krkonoše, zas bych to nepřeháněla ^^;

32 aksile11 aksile11 | 12. července 2012 v 22:59 | Reagovat

Jsem měla u téhle kapitoly co dělat, abych v 11 večer nezbořila celý barák smíchy XD Už vůbec z toho, jak jsem tady ten smích dusila, musela mít mamka pocit, že dělám kdoví co a asi mě zachránila ta SVatyně, co si do pozadí pouštěla XD
A teď si pročíst ty komentáře, a asi padnu smíchy XD

33 Elien Elien | E-mail | 8. října 2012 v 21:15 | Reagovat

Chci tu hru!!!! Hned!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama