Bylo o pár hodin později. Seděla jsem na zemi opřená o stěnu vedle Polštářkovy klece a zírala kamsi do neurčita. Máma už odešla. Těžko říct, která z nás byla víc šokována tím, že byl Kurono stále naživu, jestli ta, která toho jako profesionál věděla víc, nebo ta, která ho viděla i v tom nejhorším stádiu. A přece tu s námi pořád byl a to ve všech smyslech, jakými se dá toto tvrzení vyložit. Mohl to být důvod k radosti; on to byl důvod k radosti, jenže podobné chvíle si obvykle vybírá vaše hlava, aby vám předložila určitý druh zjištění…