ZÁJEMCI: 6


13. Ledna 2015 - úterý 18:04 - Zobrazit Archív novinek

Nějaké obrázkové updaty. Snad brzo přibude i ta kapitola. Je rozepsaná, jen práce na ní nejde zrovna od ruky. :)

Re

_______________________________________________________________________________________


1. Sníh a déšť

7. února 2010 v 18:01 | Temi
Kapky hustě dopadaly na chodník a ojedinělí chodci spěchali někam, kde bude lépe. Jejich černé deštníky už skoro splývaly s oblohou. Přicházela noc a v Temži se zrcadlila světla velkoměsta. Kdo by řekl, že zrovna dnes je den před Vánocemi? Zatímco výlohy blízkého obchodního domu ukazovaly umělý sníh, kývající se hračky různorodých barev a zářivá světýlka, holé stromy a šedivé nebe ukazovaly kontrastující realitu. Lavička pod blízkým stromem byla prázdná, kdo by si taky sedl v tomto počasí? Ale to bylo jen zdání. Ve skutečnosti na ní seděly dvě osoby, pro lidské oko ovšem neviditelné. Vyšší z nich, bělovlasý mladík, který byl zahalen po nos v šále, se tvářil dost netrpělivě, zatímco dívka napravo od něj, která na sobě měla dost extravagantní model, si radostně pobrukovala.


"Serene, jak dlouho chceš ještě čekat?" řekl opatrně mladík a jen špatně skrýval fakt, že mu začíná být zima. Serene se na něj pobaveně otočila, čímž se jí zhouply její velké diskové náušnice a předstírala, že přemýšlí.

"No... Musí se to ještě trochu vylidnit. Něco vydrž! Jde přece o čaj," řekla Serene s úsměvem a spokojeně přivřela své fuchsiové oči. Mladík si tiše povzdychl a upřel oči na vchod domu. Za dvacet minut zavírají... Ale neřekl nic, i když by byl stokrát radši už zpátky v dimenzi. Ale ono vlastně ani nebylo potřeba něco říkat, protože podle jeho očekávání se Serene za dvě minuty rozhodla, že už je načase jít dovnitř. Takže jako obvykle jí podal svůj obouruční meč, který nosil na zádech, protože takovéhle věci by mohly vzbudit pozornost. Nasadil si brýle, aby trochu zastínil zářivě žlutou barvu jeho očí a prostě trochu přerušil sílu. Tím docílil toho, že byl viditelný pro lidské oko. A naprosto ignorován spěchajícími chodci se vydal do tepla a sucha osvíceného domu. Přešel okolo hračkářství a zamířil do dobře známého obchodu s čaji a sušeným ovocem.

"Dobrý den," řekl tiše jen chvíli po tom, co dozněl zvonek na dveřích. Obchodem se nesla příjemná vůně a tak si trochu uvolnil šálu. Obchod byl na první pohled prázdný, ale za chvíli se ozval hlas odněkud zezadu: "Hned jsem tam! Chvíli počkejte..." Náledovalo šramocení a za dalších pár okamžiků vyběhla zpoza regálů se sklenicemi dívka se zástěrou. Jakmile však uviděla zákazníka, trochu se zarazila. Nervózně se pousmála. Byl velice pohledný... a taky trochu zvláštní.

"Co si přejete?" vykoktala neklidně a nemohla z něj spustit oči. Mírně se usmál a začal říkat jména asi dvaceti různých čajů. "...vše zabalit," dokončil. Dívka odběhla znovu dozadu a vracela se s balíčky různých tvarů a začala vše odvažovat. Pracovala tu teprve týden, ale tohle bylo poprvé, co se jí klepaly ruce. "Přejete si to zabalit dekorativně? Jde o vánoční dárek?" drmolila, zatímco přemítala, jestli má zákazník, který se právě mračil na výlohu, dívku. Takové denní snění.

"Ne, děkuji, nic speciálního," řekl klidně a znovu se usmál. Dívka cítila, že asi brzo roztaje. "Takže to bude tři libry šedesát..." Požadované peníze se rychle objevily na pultu, mladík popadl velký papírový sáček, rozloučil se a s cinknutím dveří zmizel.

"Ardene, ty lámači srdcí!" řekla rozesmátá Serene, která ho celou dobu následovala.

"Nechápu, proč jsi dělala ty obličeje do výlohy, nemůžu se přece začít jen tak smát," odpověděl naoko uraženě a ignoroval předchozí oslovení. Jakmile vyšli zpátky do nepohody ulice, Arden sundal brýle a nechal sílu, ať ho znovu zneviditelní. A jen o chvíli později se oba přenesli zpátky do britské dimenze.

Tady zase sněžilo, ale to bylo dvěma příchozím úplně jedno. Prošli okolo pěti kruhových stanů a zabočili doleva, k největšímu ze všech, odkud se ozýval tlumený hovor. Vešli a Serene okamžitě zavolala přes celou místnost: "Severine!" Asi deset přítomných se na ně otočilo a ozvaly se tiché pozdravy. A jeden z nich, vysoký černovlasý Shinigami, k nim doběhl a s širokým úsměvem řekl: "Serene! Ardene! To je super, že jste konečně zpátky!" Ale potom se trochu zamračil. A zatímco se zbytek místnosti vrátil do hovoru, tři přátelé se usadili v jejich oblíbeném rohu u velkého krbu. "Kloide byla tězce zraněná... Vrátila se asi před hodinou a teď je v péči Quiqidi," řekl Severin vážně. Nastalo dlouhé ticho a všichni jen zírali na praskající plameny.

"Severine, cos jim zase navykládal," ozval se najednou nakvašeně dívčí hlas. Všichni se otočili. Černovlasá dívka měla obvázanou hlavu i obě ruce, ale jinak vypadala, že je naprosto v pořádku. "Kloide!" vykřikla Serene jako první a vrhla se na ni se slzami v očích. "Já se o tebe tak bála!" řekla, zatímco drtila v obětí jen o něco málo vyšší dívku. Arden si oddychl a konečně si sundal mokrý kabát i šálu a Severin přišel ke Kloide a pohladil ji po vlasech. Patřili ke starším Shinigami, kteří byli už v několika dimenzích po celém světě. Seznámili se v Argentině a poté, co bylo jasné, že k sobě už tak nějak patří, byli přiřazeni do Velké Británie oba.

Serene se přesunula ke kuchyňskému pultu za Ardenem, který kontroloval koupené čaje, aby jim nechala prostor. Severin držel Kloide v náručí a vypadal dokonale šťastný, zatímco Kloide steklo po tváři pár slz. Serene po nich ještě chvíli pošilhávala a zasněně prohlásila něco o tom, že to musí být skvělé najít svého partnera. Arden s ní souhlasil a vyndával poslední balíček označený jako Earl Grey. S ním vylétl na pult i malý lísteček, který Serene okamžitě ukořistila.

"Co na něm je?" naklonil se nad ni se zájmem Arden. "Čtyři, dva, dva, osm, šest, nula, devět..." četla krátkovlasá Shinigami a kroutila hlavou. "Nechápu... Asi nějaká šifra té zvláštní lidské holky z obchodu!" zazubila se nakonec a strčila si lísteček do kapsy.

"Stejně je dobře, že je Kloide v pořádku," řekl Arden, zatímco lovil za pultem konvici na vodu. "Nechtěl bych nikdy ztratit nikoho z vás," zazubil se a vítězoslavně vytáhl předmět zvláštního tvaru. Meerijský výrobek, konvice, která uvařila vodu rychleji, než jakýkoliv lidský výrobek. "Tím jsi mně připomněl... Kde jsou Tara a Limin?" řekla Serene v záklonu, zatímco pojídala ovoce z mísy, kterou před chvílí přinesl nenápadný Meerij. Arden pečlivě odměřoval čaj do hrníčků a Serene mu nezapomněla připomenout, že ona chce ten bílý se sušenými třešněmi.

"Tara a Limin?" ozval se najednou tichý hlas a Serene málem zaskočil hrozen v krku. Před nimi stála drobná světlovlasá Shinigami s očima barvy lískových oříšků a nervózně mačkala rukama svou sukni. "Tebe neznám!" vykřikla Serene nadšeně a začala okolo příchozí skákat. Arden ji jednou rukou zadržel, zatímco druhou rozlíval čaj. "Něco o nich víš?" usmál se na ni a rychle podal potřeštěné Serene její šálek, aby znatelně nervózní Shinigami dále nerozptylovala.

"A-no, víte, jsem tu dnes nová... A ta-ak bych chtěla být... užitečná," nervózně pokračovala v mačkání lemu sukně a po jednom pohledu do Ardenových očí se rozhodla, že dívat se do podlahy bude lepší nápad. "Měli před chvíli dvojitou předtuchu... ve Walesu," vyhrkla a vypadala, že chce zase rychle utéct.

"Nedáš si s námi čaj?" řekl naprosto klidně Arden, což dívku rozhodilo a znovu se mu podívala do očí. Serene si zatím stačila spálit jazyk a poté se zavěsila na Ardenův svetr a vykoukla na stydlivou osůbku: "Ano, pojď si s námi dát čaj a děkujeme," řekla s roztomilým šklebem. Stydlivka nakonec přikývla. Svůj čaj si vůbec neosladila, protože tvrdila, že nesnáší sladké věci a nakonec se představila jako Dorian.

Večer ubíhal, Arden si četl knihu, kterou si schoval pod jedním z křesel a Serene česala Dorian vlasy. Ta se tvářila velmi rozpačitě, ale nebránila se. O chvíli později se k nim přidala i Kloide, která se klidně usadila vedle Serene a polohlasem řekla: "Měla jsem předtuchu... Ale Severin trval na tom, že půjde místo mě." Její tón byl poněkud rozčilený, aby dala najevo, že s tím rozhodně nesouhlasila. "Není divu," řekl Arden zpoza knihy, kterou četl. "Všichni jste se na mě spolčili! Viď, Serene?" řekla ještě rozčarovaněji a otočila se, aby hledala podporu ve své kamarádce. Ta ovšem jen nehybně seděla a koukala do prázdna.

"Předtucha," řekla Dorian nehlasně, zatímco si rozplétala malé copánky, které jí tam Serene vytvořila. Arden sklopil knihu a vyměnili si s Kloide pohledy... Tohle bylo doopravdy zvláštní.

Když se Serene dostala z předtuchy, jen se usmála, zalovila za pohovkou a vytáhla svůj trojzubec. "Povinnost čeká u Big Benu, vážení... A to jsem ani nedopila čaj, ale nechám vám tu tady tu šifru," řekla s úsměvem, vytáhla z kapsy papírek, a o chvíli později už zmizela. Kloide se na čele objevila vráska. "Budou v pořádku," řekl Arden skálopevně a natáhl ruku po papírku a ohlédl se po Dorian, která se tvářila, jako by chtěla zase zmizet.

"Nedělej si starosti," řekl jí s úsměvem. "Byla jsi předtím v nějaké jiné dimenzi, nebo je Británie tvoje první?" Dorian chvíli trvalo, než jí došlo, že mluví doopravdy na ni.

"U-um... Ano- Tedy ne! ...vlastně ano," řekla, jako by si nemohla srovnat myšlenky. Kloide mezitím sebrala Ardenovi papírek. "Telefonní číslo?" řekla se zájmem. "Čí je?" Arden i Dorian se na ni podívali. "Aha! Tak to je ta šifra... Ale co jsou to vlastně tahle čísla? Už jsem o tom slyšel, ale nikdy jsem to přesně nepochopil," řekl Arden provinile.

Čas ubíhal... A ubíhal. A místnost se postupně vyprazdňovala. Někdy okolo půl dvanácté se po pátém šálku omluvila i Dorian, která se předtím i plaše zeptala, jestli může zase někdy přijít na čaj. Až nakonec v místnosti zůstali jen Arden s Kloide, která byla každou minutou nervóznější.

"Nechceš jít raději už spát? Jsi zraněná," řekl Arden opatrně. Kloide se na něj zuřivě otočila: "Jak bych mohla jít spát! Uplynuly už čtyři hodiny... Severin ani nikdo jiný... nevrátili se!" řekla drkotavě, protože se snažila ovládnout svůj vztek. Věděla, že je nesmyslné křičet na Ardena.

"Dobře, tak na ně tedy počkáme," řekl vážně. Bál se stejně jako ona... I když to nedával tolik najevo.

Uběhly další dvě hodiny, ve kterých se čas neuvěřitelně vlekl. A pak to najednou Kloide už nevydržela: "Tak dost! Jdu za ním! Když se to tak vezme, je to vlastně moje předtucha... Viděla jsem to naprosto zřetelně... Nemrtvý na Millenium Bridge! Ten starý chlap mu přece tolik času vzít nemohl! Něco se muselo stát!" A než stačil Arden cokoliv namítnout, byla pryč.

Rozhodně ji nemohl nechat jít samotnou... Odhodil knihu a popadl jen meč. Ani si nestačil nasadit kabát a přemístil se rovnou za Kloide.

Pořád pršelo. První kapky spadly Ardenovi na tvář, vlasy i oblečení a po pár sekundách byl už celý mokrý. Ale to teď bylo jedno. Kloide napůl ležela, napůl seděla opřená o zábradlí v podobě pumy a po celém těla měla šrámy. Nemrtvý v hnědém plášti měl na obličeji neurčitý úsměv a napřahoval se k dalšímu úderu, kterým chtěl Kloide probodnout srdce.

Tohle byl pud každého Shinigami. Je-li doopravdy špatně, stane se z nich zvíře, které má větší cit pro sebezáchovu. Ale v tomto případě už bylo pozdě. Arden se bez rozmýšlení vrhl na útočníka, takže ho odtrhl od smrtelné rány. Nemrtvý sice uhnul a nechal Kloide být, ale Arden ztratil moment překvapení.

Arden se pořádně rozmáchl mečem a zasáhl Nemrtvého v hnědém plášti do nohy. Ten zasténal, ale pokračoval v boji. Arden vykryl dva výpady, ale potřetí ho Nemrtvý zasáhl tyčí z Millenium Bridge do ramene. Začal se smát. Bělovlasý Shinigami zatnul zuby a ve slabé chvilce ho znovu zasáhnul. Tentokrát do ruky...

A takhle to mohlo pokračovat ještě deset minut. Nakonec se ale Nemrtvý v hnědém plášti rozpadl na prach. Arden vysíleně vydechoval. Déšť chutnal kysele... Ještě chvíli pozoroval svou ruku, po které tekla krev, ale potom se zrychleně otočil, protože si vzpomněl na Kloide. Dvěma skoky byl u ní... Byla už zase ve své lidské podobě a její krev tekla v potůčcích, odmývána deštěm. Její nazelenalé znaky pomalu bledly.

"Kloide!" zakřičel Arden. Otevřela oči... Ale bylo vidět jakou námahu jí to stojí. "Ardene," řekla. "Najdi Severina... Prosím tě o to."

Zanedlouho na to už bylo jasné, že zemřela. Arden ji držel v náručí a cítil své vlastní slzy, které mu stékaly po obličeji. "Najdu ho," řekl odhodlaně a zavřel oči. Ale věděl, co musí udělat ze všeho nejdřív... Přemístil se i s Kloide zpátky a nechal ji na sněhu dimenze. Neměl čas udělat nic jiného... Naposled se podíval na svou drahou kamarádku a namířil si to zpátky na Millenium Bridge.

"Severine... Serene... Taro... Limine... Musíte být v pořádku alespoň vy."

Ale někdy uvnitř věděl, že i kdyby Severin přežil, jeho život už bude navždy jiný. Partnerství je u Shinigami daleko silnější než u lidí. Zůstávají spolu většinou po celý život.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Re Re | 7. února 2010 v 18:20 | Reagovat

Drsné a lepší n_n

2 Caym Caym | 7. února 2010 v 19:36 | Reagovat

mazec *___*

3 Fujiwara-chan Fujiwara-chan | 8. února 2010 v 17:00 | Reagovat

Páni! Ze života Ardena. Pan záhadný a jeho minulost. Těším se na další.

4 Yumiko Yumiko | 8. února 2010 v 20:57 | Reagovat

člověk čeká Chiai a on je tu Arden. xD potěšující. :) moc potěšující... ale první kapitola a už hned takhle smutná.. no co, život není vždy jen med.I když vaše povídky ten život trochu prozáří ;) Musím souhlasit s Fuji-chan. Pan záhadný a jeho ještě záhadnější minulost xD se projasňují :D

5 Yumiko Yumiko | 8. února 2010 v 20:58 | Reagovat

jó, a zapomněla jsem ještě dodat... doufám, že bude další kapča brzo ;) xD

6 Temi Temi | Web | 8. února 2010 v 21:28 | Reagovat

Děkuju moc :3 Já se budu snažit dodat druhou kapitolu ;D Co nejdřív... I když je mám kratší než Re... No snad se bude líbit i dál=)

7 Firen Firen | E-mail | 9. února 2010 v 0:07 | Reagovat

Moc pěkny ^_^ale smutny konec,myslel sem že to přežije..

8 Kyasanuri Kyasanuri | 14. února 2010 v 0:19 | Reagovat

Tak to je skutečně změna a hned od začátku takhle zostra...jen tak dál ^__^

9 Ugur Ugur | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 13:29 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama