ZÁJEMCI: 6


13. Ledna 2015 - úterý 18:04 - Zobrazit Archív novinek

Nějaké obrázkové updaty. Snad brzo přibude i ta kapitola. Je rozepsaná, jen práce na ní nejde zrovna od ruky. :)

Re

_______________________________________________________________________________________


Kapitola 9. - Černý král

26. září 2009 v 14:54 | Re
Seděla jsem na jedné straně stolu a s krajně nevěřícím výrazem jsem sledovala Ardena vytahujícího malý zápisníček, jedno z těch kvalitnějších pozemských per, a poté i velice draze vypadající šachovou sadu, uloženou v dřevěném kufříku. Věnoval mi krátký úsměv, otevřel ho a začal pečlivě aranžovat šachovnici. Patrně si nevšimnul mého obličeje, kde se elegantně mísil kyselý škleb s jistotou odsouzeného kráčejícího k šibenici. Co, k šibenici.. Na palnou hranici! Protože tam to víc bolí. Hmm.

Ještě víc se mi protáhl obličej, když jsem si všimla, že mi Arden udělil bílé figurky, jako pravý gentleman, protože jsem tím pádem začínala první. Jako bych po tom toužila, sakra.

Kolem nás se volně rozesadilo naše publikum. Caim seděla těsně za mnou, dost možná plánovala zaujmout roli povzbuzovací našeptávačky, byla zde ale i ta možnost, že mi chtěla radit, což jsem zrovna taky tak úplně nepotřebovala. Ne, že by se mi pomoc nehodila, ale chtělo by to někoho s konstruktivním šachovým myšlením a to, nic proti Caim, ona zrovna nebyla.

Hikaru s Kyoutekim si sedli z jedné strany, přímo naproti nim Mizushima se samolibým výrazem. Chiai tak nějak úplně neočekávaně seděla na Ardenově straně.

V duchu jsem si povzdechla a na malou chvilku se mi na obličej dokonce chabě tlačil náznak úšklebku, ale byl brutálně zaražen Ardenem, který právě dokončil svou práci, odložil kufřík na prázdné sedadlo, sepjal ruce a s očekáváním se na mě zahleděl.

Nějak se mi najednou udělalo zle. Netuší někdo, čím by to mohlo být?

Podívala jsem se na šachovnici a zapřemýšlela, čím mám táhnout, aby to co nejdéle budilo dojem profesionality. Jenže není pěšák jako pěšák. Hnout tímhle by mohl být počátek nějaké úznávané teorie a ten vedle je navěky odsouzen jako krok úplného pitomce… A pak ještě bylo možné, že onen šťastnější z těch dvou pěšců by se změnil v naprostou tragédii, kdybych s ním hnula o pole dvě. Takže co teď…

Pevně jsem sevřela oči, abych se uklidnila. Proč to vlastně tak prožívám? Ale vysvětlujte to mým vnitřnostem…

"Nemusíš být nervózní. Je to jen hra." ozval se Arden. Však ty sám brzo zjistíš, že já doopravdy mám, proč být nervózní.

Otevřela jsem oči a v náhlém rozhodnutí jsem popadla pravého koně a vyhodila ho ven ze zástupu. Arden se lehce zamračil. A to mě podruhé málem rozesmálo. On si snad myslí, že jsem natolik zkušená, že jsem na něj právě vytáhla nějakou záludnou kombinaci. Nebo je můj věrný kůň jedním z těch uznávaných začátků? No hm?

Nicméně, při hrách s tátou se mi tenhle tah totiž už několikrát vyplatil. Aniž bych rozbila svoji obranu, napáchala jsem v jeho řadách docela podstatné škody. Jenže můj táta taky není někdo, kdo má dopředu naplánovanou sadu vlastních obětí spějících k tomu, že se jedna jeho figurka octne na výhodné pozici.

Uvědomila jsem si, že na mě Arden hledí v jakémsi očekávání. Oplatila jsem mu to nechápavým pohledem.

"Nezapíšeš to?" zeptal se. Sakra, na ten jeho proklatý blok jsem úplně zapomněla. No nic, někdy to přijít muselo.

"Ehm, víš, já jsem nikdy… nic nezapisovala," složila jsem dohromady kostrbaté vysvětlení. Sledovala jsem, jak se Ardenův výraz mění v čiré zklamání. To tam ale vydrželo jen několik sekund, než ho zakryl svým pečlivě kontrolovaným úsměvem. I když momentálně vypadal trošku nepřirozeně. Tak nějak hranatě, řekla bych.

"Dobrá… v tom případě to s tvým dovolením budu psát za tebe," řekl v zápětí a přitáhl si zápisník k sobě.

"JF3," odcitovala Chiai, která mu koukala přes rameno. Caim vyprskla smíchy.

"Na tom není moc věcí k smíchu, Caim," zareagoval Arden mírně.

"Pro tebe možná," ozvalo se mi u ucha vesele.

Arden chvíli přemýšlel a potom vysunul jednoho z pěšců o pole vpřed a svůj tah vzápětí zapsal. Přímo neuvolňoval prostor některému ze svých zabíjecích strojů stojících v druhé řadě, takže jsem si domyslela, že se patrně právě stávám obětí jedné z těch vleklých promyšlených taktik. No dobrá. V tom případě plán zní: "Kaž mu to, jak jen můžeš!" Já mám přece taky strategii. Zabít mu toho jezdcem co nejvíc.

Chytila jsem figurku a náhodně ji vyslala jedním z možných způsobů dopředu po cestě ve tvrau L.

Arden zvedl oči a rychle se na mě podíval. Vrátila jsem mu to pohledem přetékajícím nevinností. Pravděpodobně jsem mu právě zkazila iluze. Nicméně, jestli se mi to povedlo až teď, tak by se to dalo považovat za úspěch.

Ozvalo se zaškrábání, jak byl můj další tah zvěčněn do zápisníku.

Když se nad tím zamyslím, tak jsem si asi nemohla zvolit primitivnější cestu. Budu lítat s koněm ve volném prostoru tak dlouho, dokud mi ho Arden někde neskřípne. Asi budu vypadat jako pitomec. Ale třeba ho donutím jet tak, jak by za normálních okolností nejel. Třeba…

Kupředu mi vyjel vstříc další černý pěšák. Opět žádné přímé ohrožení, ale poněkud omezil pohybové schopností mého věrného oře.

"To se bude celou dobu mlčet?" ozval se Kyouteki. To mě zarazilo. Obvykle jsme s tátou u hry vedli živý rozhovor. Teď jsem kvůli soustředění mlčela jak zařezaná. Stával se snad ze mě jeden z těch magorů?

Nadechla jsem se k odpovědi, ale Arden mě předstihl.

"Takhle vypadá pravá hra, Kyouteki. Říká se tomu soustředění. Nicméně praktiky profesionálních hráčů často zůstávají od laiků nepochopeni."

Arden a sarkasmus? Já a profesionální hráč? EHM EHM. To se skutečně rozhodl přejít moje "nepisálství" jen jako drobnou osobní podivnůstku, na kterou má pravo každý?

Posunula jsem koně o tři pole doprava a jedno dozadu.

Arden se nyní tvářil, jako by měl sto chutí se zeptat: "Co to má být?" Zavřela jsem oči, nadechla se pro zklidnění. Můj poslední tah se mezitím objevil na papíře.

Teď se konečně začalo něco dít, protože Arden pohnul se svým střelcem na místo uvolněné pěšákem, čímž ho vlastně oficiálně vypustil z klece, kterou mu tvořili jeho muži ve zbrani.

Zopakovala jsem tentýž tah s jezdcem, jako v předchozím kole, protože jsem neměla dvakrát na výběr. Za vytrvalého škrábání pera na papíře jsem si uvědomila, že jsem vlastně úspěšně přežila čtyři tahy a přežiju i ten pátý, protože Arden mi teď jednoduše mat dát nemohl.

Když už mluvíme o matu, co kdybych měla nehorázné štěstí a Arden by mě vypatoval? V to jsem doufala vždycky, když se pro mě hra nevyvíjela dobře, a i když teď jsem na tom vlastně pořád ještě nebyla tak špatně, o Ardenových kvalitách jsem rozhodně nepochybovala. Taková krásná nenápadná výhra způsobená tím, že můj osamělý král by se neměl kam hnout ze svého bezpečného pole…

O dvacet minut později jsem nicméně dospěla k názoru, že Arden zas až tak profesionálně nehraje. Buď jsem se stresovala úplně zbytečně nebo se on rozhodl, že plýtvat na mě svým šachovým umem by bylo naprosto zbytečné.

Když posunul dopředu další figurku, už jsem se neudržela a zeptala jsem se ho:

"Ardene, tohle je nějaká strategie?"

"Není," usmál se na mě. "Protože ty žádnou nepoužíváš, dospěl jsem k názoru, že to bude zajímavější takhle."

"Ale vždyť prohráváš!" obvinila ho Chiai.

"Chiai, mít o jednu figurku méně než soupeř není nutně znak prohrávání."

"Ale nehraješ tak, jako proti mně! Zavřel jsi mě po pátém tahu!"

"Ty jsi také nevhodně odkryla slabé místo. Arisu se tady zatím celou hru snaží třeštit s jezdcem."

"Zatím se mi to dvakrát vyplatilo, jestli sis nevšiml," opáčila jsem kousavě.

"Takže ty to úmyslně kazíš!" vyprskla Chiai. Po mé levici se mezitím z apatie probral Kyouteki, kterého očividně potěšilo, že jsme se konečně dali do řeči.

"Nekazím," bránil se Arden mírně vyvedený z míry. "Jen nehraju podle strategie, kterou jsem si naplánoval." Tak jak hraješ? Improvizuješ, Ardene?

Chiai se zvedla ze židle, napochodovala ke mně a přitáhla si židli z druhé strany, než seděla Caim.

"Arisu, koukej to vyhrát a rychle, protože tady se asi někdo vyžívá v protahování mého utrpení."

Nechápavě jsem se na ni podívala, a pak jsem podobný pohled vyslala po všech přítomných. Arden se tvářil zrovna tak, i když trefnější by asi bylo spojení "jako kdyby mu uletěly včely." Nebo mu možná uletěl někdo jiný…

Jedině Kyouteki se zdál být úplně klidný.

"Já jsem si totiž na tebe proti Chiai vsadil," vysvětlil mi.

COŽE? Jak si na mě sakra mohl někdo vsadit?

Chiai si moje mlčení asi vyložila jinak.

"Neber si to osobně, Arisu," poplácala mě zlehka po rameni. "Tak nějak jsem byla přesvědčená o tom, že Arden vyhraje."

"Já jsem o tom přesvědčená pořád," zamumlala jsem nejistě. Vzápětí mi došlo, že ta Chiaina poslední věta byla typickým příkladem komunikace dvou osob za využití osoby třetí…

"Jenže on to úmyslně kazí," odfrkla si.

Kdybys mu to řekla, jsem si jistá, že bych umřela pátým tahem…

Omluvně jsem se podívala na Ardena. Teď teprve vypadal opravdu sklesle. Nicméně nemohla jsem se zbavit dojmu, že tyhle jeho výrazové hry snad z naší současné společnosti dokážu číst jen já… To jsou ta léta praxe. Bylo mi ho líto.

Zrovna když jsem si tohle pomyslela, popadl jednoho ze svých koní a prudce ho vysunul vpřed.

Zamžourala jsem na šachovnici. Nic mi neohrozil, takže jsem automaticky začala hledat, jaký tah by pro něj byl za současných okolností v příštím kole výhodný. Jenže jsem nic nenašla. Vybrala jsem si proto nejaký menší cíl, ke kterému bych mohla spět, konkrétně jednu z jeho věží a posunula svoji královnu o pole doprava.

Další tah provedl tak rychle a prudce jako ten předchozí. Takže buď vůbec nepřemýšlí nad tím, co dělám já, nebo mě má přečtěnou. A pravděpodobně je na mě naštvaný. Ta hra se nám trochu zvrhla.

Raději jsem dvakrát zkontrolovala, jestli mě něčím neohrožuje, respektive jestli by mě něčím nemohl začít ohrožovat po příštím tahu. Nenašla jsem nic. A o to víc jsem začala být nervózní.

Pomalu jsem přesunula bílého střelce. Arden můj tah rychle napsal, přelétl očima šachovnici a pohnul s jedním pěšákem. Tentokrát ne tak rychle. Zarputile se na figurky zamračil.

Nemůžu si pomoct, ale nechápu, proč se ti dva ještě nedali dohromady. Vždyť jeho tichý zájem je tak zřejmý… Kdyby někdy někdo takhle reagoval na můj odchod, cítila bych se… byla bych ráda, že si mé přítomnosti natolik cení. Jenže já už jsem věděla, že Shinigami mají trochu jinou mentalitu než lidé. Alespoň většinou.

Arden mi zatím nijak nezablokoval cestu k věži, tak jsem opět pohnula s královnou tak, aby se navzájem chránila se střelcem.

Teď se proti mně posunula černá královna a uvolnila tak věži únikový prostor. Moje snaha byla asi dost průhledná. Takže nastupuje improvizace.

Vyrazila jsem druhým koněm, protože toho prvního mi Arden skutečně zpacifikoval docela rychle. I když ne tak rychle, abych mu za podpory jiných figurek nestihla odstranit jeho koně a pěšce. Teď posunul dopředu dalšího pěšáka, čímž mě utvrdil v přesvědčení, že doopravdy plánuje něco většího. Blahopřeju Chiai, myslím, že jsi ho vyhecovala.

Raději jsem z opatrnosti uvolnila únikovou cestu králi tím, že jsem také pohnula s jedním pěšákem.

Dalším tahem využil uvolněné místo a přesunul věž. Zoufale jsem se snažila v jeho tazích najít nějakou logiku, ale jestli tam byla, unikala mi. Málem jsem zapomněla na moji vlastní strategii.

Arisu, okamžitě přestaň uvažovat nad tím, co dělá on, hraj naprosto nelogicky.

Proto jsem opět posunula jednoho pěšáka tak, aby vcelku banálně ohrožoval Ardenova koně. K mému překvapení na to nereagoval jeho stažením, ale místo toho vyjel svým druhým střelcem.

To byl jen důvod pro Chiai k dalšímu odfrknutí. Já si ovšem nebyla tak jistá, že mi svého koně nechal napospas neúmyslně. Spíš naopak. Proto jsem dost dlouho váhala a zkoumala šachovnici, než jsem mu figurku vzala.

A pak se odnikud snesla černá královna a odstranila moji věž, která zatím neměla moc příležitostí se uplatnit.

"Šach," oznámil mi Arden vcelku zbytečně. Neměla jsem moc času truchlit nad ztracenou věží, protože jsem okamžitě začala hledat únikové cesty. Buď jsem krále mohla odstínit střelcem, což by mi bylo k ničemu, protože bych o něj vzápětí přišla, nebo jsem mohla uhnout s králem šikmo nahoru.

Zvolila jsem druhou variantu. Další postup mého krále zarazil jeden ze dvou Ardenových střelců.

Nervózně jsem posunula s pěšákem, aby nepřátelského střelce ohrožoval. Doufala jsem, že tím Ardena donutím tuto figurku stáhnout. On ale místo toho vyrazil dopředu zbývajícím střelcem a postavil ho k tomu prvnímu.

Pozvedla jsem ruku, abych opět odtáhla krále do bezpečí, ale pak jsem se zarazila. Přejížděla jsem očima po vzniklé situaci a pak jsem váhavě zvedla oči k Ardenovi. Celou dobu mě sledoval.

"Šach mat."

Jedinou možnou únikovou cestu blokoval můj vlastní pěšák, kterým jsem Ardenovi před chvílí vzala jeho koně. Měla jsem s něčím takovým počítat.

Povzdechla jsem si. Nakonec to dopadlo líp, než jsem vůbec mohla doufat. Aspoň jsem se úplně neshodila. Usmála jsem se na Ardena a cítila jsem, jak se mi uzel v žaludku uvolnil. Vedle nás se postavil Kyouteki.

"Promiň," podívala jsem se na něj nešťastně. Jeho sázka byl jediný důvod, proč mě moje prohra doopravdy mrzela.

"To je v pořádku, šel jsem do toho s vědomím veškerého rizika," usmál se na mě.

"Cože? Už jste skončili?" nechápala Mizushima, která celou dobu upřeně hypnotizovala šachovnici a podle mého mínění se úporně snažila přijít na to, co se tam děje.

"Vypadá to tak," pokývala jsem s hlavou. Pak jsem znovu pohlédla na svého soupeře.

"Promiň, Ardene, asi to nebylo přesně to, na co ses celou dobu těšil. Včera jsi odešel dřív, než jsem ti stihla říct, že zas tak dobrá nejsem." Zatvářila jsem se nejistě.

"Nevím jak ty, ale já si tu hru užil," sdělil mi prostě. "Nehrála jsi tak špatně, jak jsem se obával, když jsem viděl tvůj nástup."

"Hmm," zabručela jsem a chtěla se zvednout. Z ramene mi sklouzla hlava Caim, která na něm navzdory všem svým nejlepším předsevzetím před nějakou dobou usnula.

"Už je konec?" zahudrala rozespale.

"Bingo."

"A jak to dopadlo," ptala se dál Caim a protírala si oči.

"No hádej," vyplázla jsem na ni jazyk.

Caim vrhla podezíravý pohled na Ardena, který se mezitím pustil do uklízení šachovnice.

"Ardene, ty jsi vyhrál!" obvinila ho.

"Ano," odpověděl zlehka.

"Jak jsi mohl! Arisu je návštěva!"

"Caim!" okřikla jsem ji šeptem.

"To po mně chceš, abych schválně prohrával?" opáčil Arden naoko dotčeně.

"Byla by to příjemná změna," protáhla se Caim v odpověď.

Mezitím se zvedla i Chiai a došla zpět k Ardenovi.

"Tak přece jsi mě nezavrhl," poznamenala vděčně.

"Nemohl bych," věnoval jí zářivý úsměv.

A já tam seděla a nechápala, proč to nikdo nevidí, proč ti dva ještě nejsou spolu, vždyť…

Chiai se zatvářila šťastně a pak dala Ardenovi pusu na čelo. Mizushima s Kyoutekim a Hikaruem už kráčeli k východu, Caim se marně snažila znovu usnout na mém rameni, takže jsem já jediná byla svědkem toho překvapeného a potěšeného výrazu, který se Ardenovi rozlil po tváři jako olej po vodní hladině.

Najednou mi bylo hrozně smutno. Sklopila jsem oči, abych jim lidově řečeno nedělala křena. Ve snaze nějak se zaměstnat jsem zajela rukou Caim do vlasů a začala ji zuřivě drbat.

"Co děláš!" vyletěla vyděšeně.

"Ruším ti účes," opáčila jsem suše.

"Proč?" zasténala a narovnala se.

"Ležíš mi na rameni a nezaplatila jsi nájem."

"Pche! Promiň, příště už tu chybu neudělám," vyprskla, chytila mě za boky a začala lechtat.

"Nech toho nebo dostaneš knihou!" vykřikla jsem automaticky, protože jsem cítila, že Mano bude pravděpodobně silně lechtivá.

"Žádnou nemáš."

"Přinesu si. Udělám si z vás svoji smečku knihabojných Shinigami. Budeš na pěkném druhém místě hned po Kuronovi!"

"Děkuju pěkně, druhá místa neberu!"

Chytila jsem ji za ruce a snažila se je odtáhnout do bezpečné vzdálenosti. Ohlédla jsem se přes stůl. Seděl tam už jen Arden. Nebyla jsem schopna říct, jestli se tvářil šťastně nebo smutně. Zamyšleně hleděl na zavřený dřevěný kufřík, který ležel na stole před ním. Když si všiml, že se na něj dívám, podařilo se mu opět vykouzlit ten jeho typický úsměv. V tomhle jsem ho tolik obdivovala.

"Zahrajeme si znovu."

"Dnes?" vyhrkla jsem překvapeně, protože ta představa se mi upřímně zrovna moc nezamlouvala.

"Dnes ne. Ale rád bych si zahrál znovu, až se naskytne příležitost, souhlasíš?"

"Hmm," zaváhala jsem, ale pak jsem kývla. Dokonce i navzdory svým pocitům se mi podařilo mu úsměv vrátit, měla jsem dojem, že to potřebuje.

"V tom případě se budu těšit." Zvedl se, chytil kufřík za dřevěné ucho a odešel ze stanu.

"Usnula jsem," pronesla Caim rozpačitě.

"Myslíš teď nebo předtím?"

"Předtím. Chtěla jsem ti dodávat pozitivní ladění."

"V tom případě nechápu, jak jsem to bez něj dotáhla tak daleko," zazubila jsem se. "A teď, říkala jsi, že se půjdeme koupat do jezera?"

"Někdy s tím začít musím," pokrčila Caim rameny. "Jsem nepřítel studené vody, a voda tam je přinejmenším pěkně studená.

"Vážně? Nezkoušela jsem to, když…"

"Tak je to jezero."

"Pravda. Nicméně já stejně potřebuju trochu vymrazit myšlenky."

To Caim přišlo z nějakého důvodu nesmírně vtipné. Rozhihňala se a po chvilce se musela změnit na černou kočku, aby se vůbec uklidnila. Protože se mi nechtělo čekat, popadla jsem ji pod břichem a položila do náruče. Cestou ke stanům jsem ji drbala mezi ušima a pod bradou, a užívala si tlumeného vrnění, díky kterému mi brněly prsty.




Voda v jezeře byla něco víc než jen studená. Byla ledová.

Zasténala jsem. Jak do tohohle může Kurono skákat každý den? A plavat v tom? Šílenec!

Nicméně jsem se k tomu jednou upsala a teď už mi nezbývalo nic jiného, než tam aspoň na chvilku vlézt. To proto, že my dvě s Caim jsme si jakožto věčně ledové hrdinky přivedly z Tábora i publikum. Konkrétně Mizushimu a Chiai. Obě se klasifikovaly ve stejné skupině nepřátel studené vody jako Caim, a když jsem je poslouchala, dospěla jsem k názoru, že vlézt do jezera je něco, co Caim posune na vrchol jejich žebříčku.

Zato já pitomá nepatřím nikam a lezu do té ledárny jen čistě z vlastní blbosti. Jsem úžasná, no ne?

Udělala jsem další krok vpřed. Celým tělem mi projela husí kůže jako šok z elektrického proudu. Nohy mě bolely částečně kvůli ostrým kamenům, ale převážně kvůli ledové vodě.

Jestli tam neskočím teď, neudělám to nikdy a bude to jen horší. Jestli tam skočím teď, budu to mít brzo za sebou. Takže co udělám..? Skočím tam teď.

A skočila jsem.

Když se mi voda zavřela nad hlavou, vydala jsem neslyšný výkřik, jehož existenci dokazovaly jen bubliny, které se mi vyvalily z pusy.

Vynořila jsem se zpět nad hladinou a podivně zpomalená se vrhla ke břehu. Kůže mě píchala.

"Áááá, z cesty, z cesty!" Vyklopýtala jsem na břeh zcela ignorujíce ostré kameny a nechala jsem Mizushimu, aby na mě hodila jednu osušku. Venkovní vzduch byl tak nádherně teplý.

"Jaké to je?" zeptala se mě Caim, která byla nezvykle bledá.

"Strašné," zakašlala jsem a nějak jsem se nedokázala přinutit, abych dbala na to, že tím Caim zrovna moc nepovzbudím.

"Výborně," zabručela.

"Až Mano uslyší, že fyzicky vzato byla v jezeře," zahihňala se Mizushima s náznakem škodolibosti. "Vždycky byla v opozici. Plavání v jezeře je jedním z Kuronových koníčků, které veřejně uznala jako naprostou šílenost.

"Ten z toho asi nebyl moc nadšený co?"

"No, tehdy to bylo poprvé a naposledy, co jsem ho viděla smát se. Byl to příjemný zážitek," pokrčila rameny.

Z představy smějícího se Kurona se mi najednou sevřel žaludek. Ne proto, že by se mi ta představa hnusila, ale spíš kvůli tomu, že jsem si ho nedokázala představit usmívajícího se, natož smějícího.

"Arisu, tváříš se, jako kdyby ti uletěly včely," poklepala mi Chiai prstem na nos.

Zazubila jsem se, když použila stejný obrat, na jaký jsem myslela během šachové partie.

"Jen jsem se zamyslela." Nechtěla jsem to dál rozebírat. "Nicméně Caim, takhle jen protahuješ svje utrpení. Skoč tam hned, ať to máš za sebou!"

"Hmm," zabručela a nejsitě se podívala na svoje nohy. "Nějak mě přešla odvaha. A můžeš za to ty!"

"Jak já?"

"Měla bys mě podporovat."

"Já tě přece zrovna teď podporuju."

"Teď už je pozdě," vyplázla na mě jazyk. "Vzdávám to."

"To jsem tam lezla zbytečně?" vybuchla jsem dotčeně.

"Asi jo," rozesmála se Chiai.

"To je škodolibé," utrhla jsem se na ni se zdviženým obočím.

"Možná trošku."

"Caim, já tě tam hodím," ušklíbla se Mizushima.

"Opovaž se!"

"Arisu mi pomůže, viď?"

"V rámci tvého zdraví, Caim, pomůžu."

"Zrádce!"

"Ty jsi zrádce, šla jsem tam kvůli tobě!"

"Já za to nemůžu, ne-"

V záblesku zeleného světla se před námi objevila černá kočka a ublíženě zamňoukala. Všechny jsme se rozesmály, a čím víc černá kočka mňoukala, tím hůř šlo přestat.

O deset minut později jsme ležely na trávě u břehu s rukama za hlavou a jen tak poslouchaly šum lesa. Mezi námi ležela stočená černá kočka a lízala si tlapku.

Měla jsem zavřené oči, když tu mi přes ně proběhl stín a já je překvapeně otevřela. Proti slunci jsem na obloze zahlédla siluetu dravce, který kroužil vysoko nad jezerem, a uvědomila jsem si, že se na další šachovou partii vlastně docela těším.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Temi Temi | 26. září 2009 v 15:26 | Reagovat

Yaaay =D Teda z té první části jsem dostnechápala... xDDD Ale znělo to úžasně=D Neuvěřitelně jsem se soustředila. Konečně má Arisu dobrou náladu ^^

2 Caym Caym | 26. září 2009 v 16:26 | Reagovat

Chvííííí!!! To byl nářez O.o -- už nikdy od tebe nechci slyšet stížnosti na to, jak a o čem píšeš! Jak říká Temi, člověk se do toho absolutně zažere, i když je na šachy tupej jako poleno XDDDDD + závěr u jezera se mi moc líbil n_n

3 Kyasanuri Kyasanuri | 26. září 2009 v 20:13 | Reagovat

Zajímalo by mě, jestli jsi měla rozložený šachy před sebou nebo jsi jen tak z hlavy vymejšlela tahy:D

4 Re Re | 27. září 2009 v 19:52 | Reagovat

Kya: No víš, rozložit si to na šachovnici, vidíš, že plácám naprostý blbosti xDD Proto neurčuju na jaké pozici co stálo xDDD Takže TEORETICKY to co se tam děje nějak možné je. Ale vymýšlela jsem to z hlavy xDD.

5 Blackienka Blackienka | Web | 12. října 2009 v 10:48 | Reagovat

tak tenhle chapter delas sama, ja totiz neumim sachy vubec xD cili to nedokazu ani prevest do mangy xD

jinak btw. pro me, jakozto nehrace sachu, to bylo chvilema moc dlouhe :/ precijen o tom nicmoc nevim... ale nadruhou stranu, presne si dokazu vybavit mizushimu, jak na tu partii koukala xD i tak to je hezky chapter xD

6 Re Re | 12. října 2009 v 18:55 | Reagovat

Věř mi že je to ještě až moc krátké ^^; Jako může to být spousta chibi slidu kdy nejde vidět na klávesnici xDDD Já to vymýšlela z fleku, najít pro to odpovídající postavení by byla VRAŽDA a sebevrah nejsem xDD Btw, to znamená že na manze se dělá? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama