ZÁJEMCI: 6


13. Ledna 2015 - úterý 18:04 - Zobrazit Archív novinek

Nějaké obrázkové updaty. Snad brzo přibude i ta kapitola. Je rozepsaná, jen práce na ní nejde zrovna od ruky. :)

Re

_______________________________________________________________________________________


Jiná země: část 3.

16. července 2009 v 13:17 | Caym
Jiná země
Část 3.

Neušla jsem ani deset kroků, když se na kopci vedle skupinky Meerijů objevila další protáhlá postava doprovázená dvěma novými příchozími. Dva Shinigami, vysoký muž a asi o hlavu nižší žena. Oba drželi luk a na zádech měli toulec s šípy. Stáli proti sobě a o něčem horlivě diskutovali. Černé vlasy jim povlávaly ve větru, žena měla na hlavě jakýsi drdol, z nějž trčely do všech světových stran vlasy, muž měl naopak rovné vlasy po bradu, spadaly mu do očí. Otřásla jsem se, mně padat vlasy takhle přes oči, vystřelila bych na Mars. Snesla jsem sice, když mi kus ofiny jemně brnkal o řasy, ale dlouhé černé lincousy přes obličej? To bych spíš spáchala harakiri, než by se mi podařilo zabít nemrtvého.

Plížila jsem se k nim a očima jsem zkoumala jejich rozpoložení. Doufala jsem, že jsou v lepší náladě, než slečna Chiai. Právě, když jsem se pohledem zastavila na fialových znacích ženy, se ke mně oba naráz otočili. Proti své vůli jsem se zastavila na místě a trochu nervózně jsem začala přešlapovat, neschopna dojít až k nim. Byli sourozenci, o tom už jsem neměla nejmenších pochyb. A ta žena byla přinejmenším zvláštní; jednu půlku vlasů měla sice černou, ale teď, když jsem ji viděla zepředu, jsem zjistila, že druhou půlku má bílou jako padlý sníh. Chvíli jsme na sebe všichni tři zírali, a pak se ta dvoubarevná bytůstka rozeběhla z kopce směrem ke mně, ruce rozpažené a úsměv od ucha k uchu.

"Ahoooooooj!" křičela na mě, zatímco klouzala po trávě z kopce dolů.

Nervozita ze mě spadla, tohle je přesně ten bezprostřední přístup, který miluju. Zůstala jsem stát a nechala ji padnout celou rozesmátou do mé náruče.

"Teda, máš můj obdiv, já z toho kopce běžet, tak mi to cestou stoprocentně uklouzne," poznamenala jsem. Neznámá se tlumeně zasmála, hlavu zabořenou v mém rameni.

"Tak to určitě ne, teď kecáš, jen mi lichotíš," oponovala, když se ode mě odlepila.

"No, dobře, odhalila si mě," zdvihla jsem ruce nad hlavu, "vzdávám se, jenom mě nezatýkejte, šerife!"

Rozřehtala se tak upřímně, že jsem měla sama co dělat, abych nešla do kolen. Když ji záchvat smíchu přešel, narovnala se, usmála se a podala mi ruku:
"Mano, levhart sněžný, myslím, že si budeme rozumět."

"Caim, siamská kočka, takže asi určitě!" potřásla jsem jí pravicí a vykoukla jsem zpoza jejího ramene. Podle mých očekávání stál Manin bratr stále ještě na kopci, ruce založené na prsou, zády k nám. Mano pochopila, co sleduji, natáhla se ke mně a pošeptala mi: "To je bratříček, Kurono, nemá moc rád, když mluvím za něj," pousmála se omluvně a táhla mě po svahu nahoru. Tak pán ani nemůže sejít těch pár metrů k nám dolů, musíme se za ním táhnout. Klid, Caim, klídeček, tak je asi nervózní, no. Zastavily jsme se kousek od Kurona. Určitě nás musel slyšet přicházet, ale rozhodně to nevypadalo, že by se chtěl otočit a promluvit. Mano mě pustila, vesele přehopkala kolem Kurona, aby mu stála tváří v tvář a jala se vyprávět: "Přivedla jsem Caim! Je tady nová, stejně jako my a vypadá to, že taky dorazila před chvílí, je to siamská kočka. Siamská kočka, představ si to! To jsou ty s obrovskýma ušima, že jo, Caim?"

"Ehm, jo, jo, takový trochu netopýří ouška mám, to je fakt," zmateně jsem odpovídala na její otázku. Kurono se ani nepohnul. Mano ho chytila za ramena a vypískla: "Zajímalo by mě, jestli nám Meerijové zajistí nějaké místo, kde bychom se mohli cvičit v lukostřelbě. Ty pohyblivé terče, které jsi vymyslel, neměly chybu!" brebentila jako o život a usmívala se jako sluníčko. Zdálo se, že Kurono trochu roztál. Narovnal se a ruce spustil podél těla.

"Uvidíme," poznamenal jen, chytil Mano ochranitelsky kolem ramen a vydal se s ní směrem k Meerijům. Mano se na mě omluvně usmála a nechala se jím táhnout dál. Toho asi dobrým způsobům nikdo nenaučil, takhle mě absolutně ignorovat. Tiše jsem zaprskala a vydala se za nimi. Kurono se náhle otočil a já zjistila, že šilhám na šíp, kterým mi míří do obličeje. Co je moc, to je příliš.

"Caim, těší mě," sžířavě jsem poznamenala s pohledem na střenku. Nestojí mi ani za to, abych se mu podívala do obličeje.

"Kurono, a je mi absolutně jedno, jestli tě těší nebo netěší," zasyčel na mě šíp.

"Fajn, bezva, ale buď té lásky ke mně, a přestaň na mě mířit," zaprskala jsem a konečně se donutila vzhlédnout. Tmavě modré oči se do mě zapíchly s takovou silou, až jsem málem o krok ustoupila. Tak to ne, chlapečku, donutila jsem se zhluboka nadechnout a ovládnout chvění těla, které upozorňovalo na to, jak blízko mám k přeměně v kočku. Upřela jsem na Kurona zničující pohled.

"Kočka jo? Kočky jsou arogantní," ušklíbl se na mě a spustil luk podél těla.

"Díky za informaci, mimochodem, není Mano levhart? To je, pokud vím, taky kočkovitá šelma," ironicky jsem poznamenala. Kurono znovu vymrštil ruce, ale Mano ho chytila za rameno.

"Tsss, copak jsem podle tebe arogantní?" vyplázla na něj vesele jazyk. Kurono si ji přeměřil modrým pohledem, potom vrhl jeden rychlý pohled na mě. "Ne, spíš jsi až moc bezstarostná, bavíš se i s těmi, co za to nestojí," dodal a upřel na mě záštiplný pohled. V tu chvíli jsem vybuchla. A to doslova, před Kuronovýma a Maninýma očima jsem se přeměnila v černou siamskou kočku se zelenou kresbou na čumáku. Vztekle jsem zaprskala, vycenila zuby a s ocasem vysoko zdviženým jsem se dala na ústup. Kuronův sarkastický smích se nesl přes louku a rezonoval v mých netopýřích ouškách. Spratek jeden, takhle už mě dlouho nikdo nevytočil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kyasanuri Kyasanuri | 16. července 2009 v 18:08 | Reagovat

Koukám, že Kurono bude asi navždy arogantní zmetek xD

2 Caym Caym | 16. července 2009 v 19:04 | Reagovat

Jo, ten už jinej nebude XDDD (ale psst před Re, mohla by začít oponovat tím, že nebohej Kurono je jen introvert XDDDD)

3 Re Re | 16. července 2009 v 22:22 | Reagovat

Já nemůžu spoilovat, nemůžu říct ano ani ne, protože oboje by někomu mohlo zkazit iluze xD

4 Mafis Mafis | 19. září 2009 v 14:41 | Reagovat

Jo Introvert muze byt ale zmetek to je :D nu ale treba si budeme rozumet casem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama